Společnost Lepaute byla založena Jean-André Lepautem, hodinářem pro dvůr Ludvíka XV., který vytvořil přesné hodinky pro většinu observatoří a královských sídel v Evropě. Přišel s řadou inovací, které byly aplikovány v oblastech, jako je astronomie a námořní optika.
V roce 1780 například vynalezl první horizontální hodiny s paralelním mechanismem. Společnost Lepaute poté po druhé světové válce expandovala do elektroniky. CGE získala toto odvětví činnosti v roce 1960.
S rozvojem městského osvětlení získala společnost Maison Jean et Chabrié zakázku na dodávku svíček pro osvětlení a dřeva na topení do Palais Bourbon, sídla Assemblée Nationale v Paříži. Na konci století se do společnosti připojil inženýr Albert Bouchon, který se poté stal Mors Jean & Bouchon a zaměstnal André Citroëna.
Pierre Azaria založil CGE, holdingovou společnost působící v průmyslových provozech a energetických společnostech. O 15 let později se z CGE stalo CGEE – předchůdce Cegelec.
Po konfliktu 1. světové války bylo potřeba vše obnovit. Pod dohledem francouzské vlády bylo od roku 1919 napojeno na elektřinu 7 000 venkovských domů. Ve Švédsku se téhož roku Emil Lundgren rozhodl založit společnost specializující se na elektrické systémy. Ve 20. letech 20. století také vznikly společnosti Garczynski-Traploir a Fournié-Grospaud.
Modernizace, nová výstavba a průmyslový rozvoj byly hnacími silami 50. let ve Francii, stejně jako ve zbytku Evropy. Například v Rumunsku byl nově vytvořený TIAB lídrem v sektoru infrastruktury a služeb. Ve znamení nové dynamiky probíhala také výstavba jaderného průmyslu díky SDEL, Tunzini, Comsip Entreprise a G+H.
Obchod vzrostl a společnosti systematicky hledaly příležitosti v zahraničí; CGEE si proto vybudovalo zastoupení v Jižní Americe, Africe a Portugalsku.
Začátkem 70. let prošel trh elektroinstalací zásadní změnou. CGEE se sloučila s elektrickými divizemi Alsthom a SGE – které se staly VINCI – a vytvořily CGEE Alsthom.
Společnost Lepaute, založená hodinářem na dvoře Ludvíka XV. a tvůrcem velkých veřejných hodin té doby, se poté také připojila k CGEE Alsthom.
Společnosti Mors, Jean et Bouchon, Garczynski-Traploir a Fournié-Grospaud se spojily a vytvořily skupinu, která se v roce 1984 stala GTIE.
Byly založeny telekomunikační značky Axians a Graniou. Actemium, Citeos, Omexom a Opteor brzy následovaly. Společnost GTIE, i když nadále plně slouží svým lokálním zákazníkům, zvolila pro některé své společnosti také globální přístup.
Když se SGE a GTM v roce 2000 spojily a vytvořily VINCI, GTIE ovládla termomechanické obchodní jednotky skupiny (Lefort-Francheteau, Tunzini, G+H a TPI).
V první dekádě nového tisíciletí rozšířilo GTIE vývoj do nových zemí: Švédsko, Španělsko, východní Evropa, Portugalsko, Švýcarsko a Itálie.
Sítě Axians a Actemium vyrostly v Nizozemsku, Německu, Belgii a na Slovensku.
GTIE přijímá jméno VINCI Energies, jakožto dceřiná společnost VINCI.
Akvizice Cegelecu posílila vedoucí pozici VINCI Energies – významná událost, která umožnila skupině posílit její mezinárodní přítomnost. Současně skupina VINCI pověřila společnost všemi činnostmi správy budov a komerční údržby skupiny.
Spojení těchto dříve roztříštěných obchodních linií dalo nový impuls. S příchodem Faceo, historicky spojeného s Cegelecem, se tyto aktivity spojily pod značku VINCI Facilities, která působí ve 20 zemích Evropy.
Každým rokem se společnost VINCI Energies dále rozvíjela – jak prostřednictvím růstu organického, tak prostřednictvím silné politiky růstu externího. Akvizice společnosti Imtech ICT, specialisty na informační a komunikační technologie působící v několika evropských zemích, a společnosti Electrix, významného hráče v infrastruktuře přenosu a distribuce elektřiny v Oceánii v říjnu 2014, je v souladu s „multilokálním“ postavením VINCI Energies. .
Společnost VINCI Energies pokračovala v internacionalizaci a získala společnosti Infratek a Eitech ve Skandinávii, PrimeLine Utility Services v USA a Wah Loon v Singapuru. Tyto společnosti doplňují řadu odborných znalostí společnosti VINCI Energies v oblasti inženýrství, výstavby a údržby sítí pro přenos a distribuci elektřiny a zásobování městským plynem, jakož i výstavby center pro zpracování dat.
Poprvé ve své historii generovala VINCI Energies většinu svých příjmů – 55 % – mimo Francii.
Tento trend následně posiloval akvizicemi společností SISTEM Melesur Energía a SISTEM Infraestructuras y Operaciones EPC ve Španělsku, OFM Group a Converse Energy Projects v Německu a Transelec Common Inc v Kanadě.
